Nádorové onemocnění prostaty (karcinom)
Karcinom prostaty je v České republice druhé nejčastější urologické onemocnění u mužů. Nádor předstojné žlázy nevzniká rapidním způsobem, protože počet nádorových buněk se zvětšuje postupně. K tomuto druhu onemocnění jsou proto náchylnější osoby s vyšším věkem. Muži starší než šedesát let například mají jen 20% šanci na nepřítomnost karcinomu prostaty. Nicméně velká část nádorů se během života vůbec neprojeví, protože nemá zhoubný účinek. Proto je úmrtnost vztahující se k tomuto onemocnění mnohem nižší než čísla stanovující nález nádorového onemocnění prostaty u mužů. Zjištěná přítomnost karcinomu předstojné žlázy tak automaticky neznamená jeho zhoubnou povahu.
Průběh léčby
Způsoby léčby karcinomu prostaty jsou velmi variabilní, protože je ovlivňuje stádium postižení nádorovými buňkami a aktuální zdravotní stav pacienta. Podle lokalizace karcinomu se rozlišuje mezi onemocněním zasahujícím pouze samotnou žlázu, okolí prostaty nebo kompletně celé lidské tělo. V případě prvního zmíněného stupně se lékaři zpravidla rozhodují mezi chirurgickým zákrokem a radiologickou léčbou. V případě operace je pacientovi odstraněna prostata (společně se semennými váčky), čímž klesne hladina nádorových buněk na téměř neměřitelné hodnoty. Radiologové rovněž mohou využít druhého způsobu spočívajícího v ozáření prostaty příslušnými dávkami záření. Zde se aplikuje několik způsobů, z nichž některé snižují riziko ozáření okolních orgánů a důsledek zdravotních problémů vznikajících z tohoto druhu léčby. V případě pokročilého stádia karcinomu prostaty je možno v některých případech opět přistoupit k chirurgickému úkonu. Častěji je však využíváno hormonální léčby s cílem zamezit produkci testosteronu, který působí na buňky prostaty. V případě posledního stádia karcinomu lze rovněž přistoupit k léčbě změnou hormonální produkce. Jedná se však o velmi těžké onemocnění, pro které je po selhání veškerých předešlých léčebných způsobů jediným řešením chemoterapie.